Uf, tak jsem zase zpátky ve Francii, kterou jsem začala výstižně titulovat jako blázinec. Odtud tedy titulek, jen pro ujasnění, aby nedošlo k mýlce, že jsem snad změnila místo svého pobytu. Ještě stále jsem v Metz na studijním pobytu v rámci Erasmu.

Těch téměř 14 dní zpět v civilizaci a v normálním světě se svým nejmilejším (Štěpánem) mě zase dodalo energii do dalších bojů a bitev, které tu na mě dnes a denně číhají. Hned první souboj typu “kdo z koho” se uskutečnil v den příjezdu. Rozumějme, autobus měl zpoždění, tudíž spát jsem šla v pět ráno, vstávala jsem asi v deset, v půl jedné jsem si to už hezky mastila do školy na hodinu a v 16.30 začala tříhodinová písemka. Vzhledem k tomu, že test byl ze strategie, dala jsem si před písemkou jeden strategický Red Bull - abych únavou náhodou nevynesla spaní.

V pondělí nám také na patře začali “renovovat” tu místnost nazývanou kuchyň. Co se stalo. Uhm, stavba kuchyně je asi taková - jedna dřevotřísková deska obložená dlaždičkama. Tudíž co že se nestalo, no ano správně, díky špatně těsnícímu obložení začala deska bobtnat a pracovní plocha tudíž připomínala spíš model vlnobití.

Ale to bysme nebyli ve Francii, kdyby renovace uváděla teorii v praxi a na problém měla řešení. Co milí dělníci udělali? Odpověď je easy, i když to samé nelze říct o logice tohoto “řešení”...prostě omlátili dlaždičky, i ty ze zdi, kterým nic nebylo, vyhodili nabobtnalou desku a teď přijde vrchol a zápletka celé akce HURÁ...dali tam tu samou, ale novou, dřevotřískovou desku, která za pár let opět nabobtná. No nic, co jiného by se dalo čekat v blázinci ;)