Uf, tak je už trošku klidněji a je tak jako kapku i čas na to napsat vám všem, které to zajímá, jaký byl vlastně ten příjezd.

Přijeli jsme v pátek, píšu přijeli, protože jsem to byla já samozřejmě, pak můj drahý Štěpán a pak ještě Katka Jirková. Hned v devět ráno nás odchytla holka z místní studentské organizace, se kterou jsem byla domluvená, že nám pomůže vše zařídit. Ta nás zatáhla do MGEL (organizace na pojištění), kde nás teda pojistili a zároveň nám udělali účet, což jsme zjistili až za hezkých pár dní.

Na základě pojištění jsme se tedy vydali na druhou půlku města na koleje, resp. na příjem. Tam po nás chtěli všechny možné i nemožné papíry. A Katce hnedka řekli, že její kartu, co jsme posílali už z domova, prostě ztratili. Tak to tam musela vypisovat znovu. Poté nám dali klíče od pokoje, kdo si myslí, že to je konec, tak se mýlí, protože tím teprve začala ta sranda.

Takže jsme měli klíče plus pěkně nadutou obálku. Už s námi nepekla ta holka, ale dostali nás na starost dva kluci. Ti nás hned zatáhli na kolej na pokoj, měli trošku problém tu objevit P5 (je tu celkem 6 budov), ale nakonec se zadařilo a my jsme se ocitli u Katky v pokoji. Hošani se jali otevřít obálku, kde byla tuna papírů a vytahli jeden papír, kde bylo sepsáno snad vše, co se v pokoji mohlo vyskytovat  (jen biologické prvky zde nebyly uvedeny, jinak opravdu vše, včetně vypínačů, závěsů, atd.). No potom teda následovala asi půl hodina, kdy chlapci procházeli položku za položkou, někdy měly problém něco jakože nanjít, a psali, zda je ok nebo nějak “no all right”. Něco jako, že by se rozdělili je nenapadlo, takže následovala další půl hodina v mém pokoji. Poté nás chtěli někam táhnout, já říkám, že ne, že nejdřív odneseme věci, tak jsme kluky francouzský hned zapřáhli.

Štěpánkovi se hned povedlo rozbít tu jednu krabici při přenosu, takže výsledek této akce je vidět na fotkách, kde se mi po stole válí taková halda čehosi, to je mix z obsahu krabice. No Štěpánek šel spát a nás drazí francouzi zase někam tahli.

Bylo to k Phanny Sin, taková francouzská vietnamka, co se na ní stáli fronty. Když jsme tedy vystáli frontičku jak na banány, tak po nás chtěla tunu papírů a pak nám na oplátku, že jsme jí to vše dali, dala taky takovou hromádečku s tím, že až budeme mít místní studentskou kartu, tak to máme dát na koleje. Jen si neodpustím poznámku, že všude se najdu senilní báby a všude je cpou na recepci na koleje...

Tak tedy zatím, co moje drahá polovička po náročné cestě spala, já a Katka jsme byly ještě zavlečeny na hlavní náměstí tady, které se jmenuje Republika. Takže i tady máme náměstí Republiky :D Tam nám kluci ukázali, kam pro lítačku na busy a dali nám jízdní řády busů, které potřebujeme.

Nato jsme se s katkou omluvili a odešli na kolej, kde jsme upadli do sladkého snění. Teda pro mě bylo sladké, protože bylo po boku mého milého.

Po spaní přišla druhá část namáhavého dne - stěhování!!! To znamenalo vše vymejt a umejt, a pak teprve do toho nábytku a podobným kusům, připomínajícím nábytek, něco cpát. Já měla pomocníka ve Štěpánovi a i tak to na mě bylo dost, jak to zvládla Katka sama je mi dodnes záhadou. Ale jak říkají v jednom seriálu: “ The true is out there...”