Asi se ptáte, co mě vedlo k takovémuto nadpisu, ale je to hned několik událostí, připomínek, dotazů,...a uvidíme jak bude znít vaše odpověď na danou “otázku” - ale já už mám jasno. Předně, než začnu přibližovat události posledních dní i události staršího data, bych chtěla poděkovat Johnymu za výraz “kosmická demence”, nic lepšího a hlavně výstižnějšího bych asi těžko hledala ;)  

Už od začátku se tu dějí věci, pro nás středoevropany, při nejmenším nepochopitelné. Aneb jak by řekl můj drahý děda: “Nad tím mi zůstává rozum stát.” Podle jeho slov se mi rozum už asi na dobro zastavil, a to včera po událostech (k těm se vztahuje i foto výše), které vám přiblížím později, protože přece jen, začínat by se mělo od začátku, no ne?

Tak první na co jsem tu tak jako narazila bylo papírování ve kterém jsme, co do srovnání s francouzi, jen ubozí začátečníci s jedním razítkem na jediný papír. Ale tomu už jsem věnovala pár řádků ve starších příspěvcích, takže kdo chce vědět víc, ať hledá, kdo ne, má smůlu, protože i když opakování je hlásáno jako matka moudrosti, tento web není na moudrost, ale na informace, a neb jinými slovy “jak to vidím já” ;)

Druhá úžasná věc na kterou tu narážíte na každém rohu je, že i když jste cizinec a oni to vědí, přece jen moje čeština se nezapře, tak na vás mluví rychle a nespisovně, což je mega bombastická záležitost a váš výraz nepochopení by vám mohla z fleku závidět i Alenka z říše divů.

Jestli máte pocit, že čím víc míří cíl vašich cest na západ, tím víc se přibližujete civilizaci vyspělé a fungující, pak Francie je opravdu výjimka nr. ONE. Dokladem bylo, hned první minuty našeho pobytu to, že Kátě ztratili papír na registraci koleje a musela ho vyplňovat znova. No ještě, že kolej báby mají dost papírů...pak na tomto místě nemůžu nezmínit i mou super historku s opravářem topení, kdy jsem do knihy poruch psala o porouchaném topení v pravidelných intervalech po dobu dvou měsíců a náprava nikde. Pak tu je ještě historka se zápisem a poplatkem za zápis, té mám v plánu věnovat ještě samostatný článek, protože na to pár vět nestačí. Věcem jako registrace permanentky na autobus nebo bankovní účet, který speciálně v mém případě “funguje” jak má, je taky třeba věnovat jiný díl mé neverending story...

A nyní přejdu k samotné škole, které jsem chtěla původně věnovat celý tento příspěvek. Tak jaký že to mají vlastně systém. Zapomeňte nyní na vše, co znáte z Čech. Naše klasické rozdělení na přednášky a cvičení je tak dokonalý, že bych nikdy neřekla, že by mi bude chybět a že bych ho dokonce nazvala dokonalým, ale je tomu tak. Tady vše probíhá asi tak, že máte přednášku - 3hodiny, něco jako cvičení není a když ano, tak to znamená nastudovat dokument o min. 30 stranách a pak o něm udělat práci o min. 20 stranách s tím, že ta se pak prezentuje. Ale ne prezentace, jaké známe z naší české kotliny, ale hezky prezentace na hodinu. Rozvrh není stálý a když po 14 dnech konečně dostanete něco jako plánek na celý semestr, tak i ten není tak jistý, protože se dějí změny i z týdne na týden. Vzhledem k vyspělosti techniky jsou tyto změny psány pouze na tabuly v zadní části školy. Maily se zásadně nepoužívají, zřídka i v případě komunikace studentů mezi sebou.  

Počet studentů v ročníku je asi 100, takže něco jako kruhy tu není třeba (nahrazování cvičení, kterých není moc nepřipadá v úvahu, protože projekt, co na dané cvičení máte děláte ve skupině a musíte to prezentovat s vaší skupinou, tudíž změna či náhrada je nemožná), na přednášky chodí všichni, protože tu nemají skripta a zkouška je jen z toho, co se odpřednáší. Poznámky si mezi sebou studenti moc nekopírují, spíš vzácně. Docházku nikdo moc neřeší. Jak by se dělo u nás, že projekty, které se každý rok opakují, bysme zkopírovali od starších, případně trošku upravili a odevzdali, tak tohle tu nefunguje vůbec. Po prezentaci projektu vám profesor řekne, jaké mělo být členění práce, aby to bylo správně. I když se říká česká závist, tak tady něco jako spolupráce a pomoc neexistuje.  

A teď ke včerejšku, který mi zkazil nejen poslední iluze, ale i krásnou sobotu. Na jeden předmět jsem měla projekt s jednou francouzskou - Sophie. Domluva byla asi taková, že já najdu zdroje, obrázky a pak udělám z dané práce prezentaci. Vše bylo ok do doby, než jsem jí odeslala prezentaci. První slide máte jako obrázek k tomuto článku. Prezentace se jí nelíbila, kdo zná moje prezentace, tak asi teď udiveně kroutí hlavou, a vrátila mi ji k přepracování. Musím podotknout, že slečna používá open office, kdo tuto super bomba aplikaci zná, ví o čem mluvím a jistě ví i o kompatibilitě této aplikace s ostatními podobného druhu. Po tom, co jsme tu s Terkou, díky za její čas a pomoc, daly dohromady verzi kompatibilní s normálními office, tak jsem jí to poslala. A hle, další výhružný mail, že takhle ne. Že se obrázky nesmí v žádném případě krýt, ani malý roh, a že všude má být stejně velké písmo, bez ohledu na nadpisy. Obrázky jsem opravila ostatní ne, z designově dobré prezentace se stala suchá a já teď čekám na další výhružný mail. Její návrh na černé pozadí a zelený text jsem zamítla.

Tímto děkuji Terce za pomoc a soucítění. Komu však chci poděkovat ze všech nejvíc, je mé lásce, bez jejíž podpory bych to asi nezvládala. Ještě, že skype je zadarmo...Miluju Tě lásko moje...