Pravý obraz byrokracie aneb kdo nezažil, neuvěří
 
Bonjour, moji čtenáři!!! Tak se s vámi hodlám podělit o další kousek byrokracie, která ani u nás nemůže být možná, a že jsme v papírování taky celkem zdatní. Stalo se to zase ráno, tady čert asi nikdy nespí. Otevřu dveře a za šustivého zvuku obálky se snese k zemi dopis od drahé organizace CAF (je to ta, co studentům přispívá, ne úplně zanedbatelnou částku, na ubytování). Už v duchu jsem zaklela, co to zase posílají, protože většinou jde jen o informaci, že už vám přišel CAF na další měsíc, což se dá celkem poměrně snadno a ryhle zjistit i na internetu. Nu otevřela jsem tudíž obálku a tam dopis. Dala jsem se do čtení a ty kokoti francouzský po mě chtěli (už potřetí) můj rodný list a číslo pojištěnce. Ne, že bych jim tyto informace neposílala téměř ob měsíc, oni to chtějí prostě znova, jak u tatarů.
Dnes ráno jsem tedy zaskočila za jednou úřednicí, co to tu v areálu má na starost, ona si vše okopírovala a řekla, že jim to odešle. Přičemž ty moje kopie dala na hromadu dalších spolutrpitelů. Pak mě uklidnila, že v tom mají bordel normálně a že si toho nemám vůbec všímat. No kdo by si toho všímal, beru to spíš už jako rutinu a asi by mě bylo líto, kdyby mi v červnu nic nepřišlo :D  
úterý, 8. dubna 2008