Včera jsem se od spolužačky dozvěděla, že dnes stávkuje MHD v celé Francii. Uhm, vzhledem k tomu, že mám dnes od půl deváté ráno školu (a ona mimo jiné taky) rozhodly jsme se tedy, že požádáme jednoho našeho spolužáka, zda by nás do školy neodvezl. On nám sice řekl, že měl v plánu do školy nejít, ale co by pro nás neudělal, slíbil, že nás tedy odveze. Tak jsme se domluvili v kolik kdo kde a předali jsme si telefony.

Ráno jsem teda vstala, i když s problémy, které jsou v tuto časnou hodinu předvídatelné (nic vážného, prostě se vám nechce z postele ani za zlaté prase). S Baptiste jsme byli domluveni, že mě v osm vyzvedne. Osmá hodina odbyla a lampa ještě svítila, ne pardon, to sem asi už nepatří. No prostě osmá pryč a Baptiste nikde. Tak mu píšu, kde je, samozřejmě (pro detailisty) ve francouzštině. Neuběhne ani minuta a Baptiste mi volá...že je na cestě, že je v zácpě a že už teda jede, ať počkám, no mezi námi jsem ani jinou možnost neměla :D

Chvíli na to se Baptiste přiřítil a jelo se pro Fleure. To jak jsme se nasmáli cestou pro Fleure snad ani nebudu popisovat. Ale skoro jsem brečela smíchy. Každopádně v klíčový moment, kdy jsme měli odbočit k zastávce, kde měla čekat Fleure, tak Baptiste najednou říká, že tam odbočit nemůže, že je to jen pro autobusy. Tak to střihnul rovně místo doprava a já musela konstatovat, že tam Fleure stejně není. No měli jsme už kapičku zpoždění. Tak ji Baptiste volal za brblání něčeho jako, že doufá, že nepotkáme policajty, nuže asi se tu taky za jízdy nesmí telefonovat, ale to tu teda jako vážně nikdo nežere. Načež teda Fleure říká, že jela busem, ať ji vyzvedneme na nádraží. Jeli jsme tedy tam, jenže Fleure nikde (Marokánka no, co byste chtěli, je ji tady chuděrce kapku zima).

S Baptiste nám spadl kámen ze srdce, když se z busu, který právě přijel, vyřítila vysmátá Fleure. Shodou náhod to byl tentýž autobus, který vyjížděl z kolejí, než mě Baptiste vyzvedl. Takže, i když se to vůbec nezdálo, jsme měli malý náskok. Ale ani tato malá výhoda nestačila k tomu, abysme stihli začátek hodiny. Ve finále jsme přisli asi o pět minut později, učitelka nás omluvila, protože tam sama nebyla a Baptiste, lidi fór dne, na tu hodinu nešel...

A kdo je všímavější, tak už odtušil pointu číslo dvě, která je, že i přesto, že v celé Francii stávkovali autobusy, Metz si žije vlastním životem a nestávkoval tu nikdo.