Ano, ano, jsem dnes nějaká aktivní...asi je to tím, že mám co psát, ale také jistě tím, že mě čeká vytvoření kreativní prezentace, a to mě asi zablokuje na celý den, a krom toho se mi do toho taky vůbec nechce, tak jsem se rozhodla se pro začátek podělit o pár aktualit o mně a přiblížit se tak o kousek k Vám. Uf, to je teda hezky nečeská věta, až mě z toho píchlo u srdce.

Včera tedy se, krom našeho veřerního dýchánku, konala ještě moje super zkouška z “pracovních vztahů” tedy z odborů, tady je to úplně to samé. Rozsahem učiva to bylo něco jako vše o našich a.s. a s.r.o., takže pro francouze to muselo být spíš výsměchem, než zkouškou, ale opak je pravdou. Téměř nikdo z francouzských spolužáků se neobtěžoval s nějakým závratným učením, což by se při daném rozsahu dalo čekat, ale oni si dokonce udělali taháky, dokonce jsem měla pocit, že než aby to zestručnili, tak tam museli určitě ještě něco přidat, jen netuším proboha CO!!!

Každopádně někdo se neobtěžoval ani s tahákem a zamaskoval si na lavici rovnou výpisky z hodin, proč se s tím přepisovat, že? Uhm, tak jsem se tak ptala, jak můžu uspět, když jsem se to učila, rozumějme slovní spojení a tak, protože to není úplně sranda to nějak vymýšlet, aby smysl zůstal zachován. Jak tedy můžu uspět, když oni napsali vše, co se bralo na hodině (skripta nemají, takže musí umět “jen” to z hodin) a já “jen” to, co jsem si zapamatovala? Je to fér? Asi ne, ale kdy je všechno fér...Asi má rčení “Štěstí přeje připraveným.” větší hloubku, než by se mohlo zdát, protože koneckonců není příprava jako příprava...