Dejme tomu, že to bylo tohoto data, ale jisté to vážně není, prostě jsem ho jen náhodně vybrala ;) když bych náhodou objevila datum, ke kterému tato událost přísluší, hned vše samozřejmě napravím.

Stalo se to asi tak. Jednoho krásného dne jsme se s mou drahou kolegyní Terkou rozhodli jít nakupovat do místní imitace hypermarketu (Atac). Vše šlo celkem hladce, já jsem zaplatila nákup a už došlo i na placení u Terky, která měla 100eurovou bankovku, která nákup na deset minut změnila v nákup na půl hodiny a dala vzniknout této historce.

Uhm, jak jsem tedy již malinko nastínila, Terezka se jala vytasit na paní pokladní 100eurovku a bylo vymalováno. Pokladní zabreptala něco o tom, že je třeba ověřit pravost bankovky a začala někam telefonovat, jak nám chvíli na to osvětlila byl to hovor někomu, kdo jako má přijít zkontrolovat takto velkou bankovku. Když jsme tam stály už pět minut a stále se nikdo neměl k tomu, aby přišel, lidí, co stáli ve frontě za Terkou už začalo pomalu ubývat. Po čtvrt hodině a několika opakováních telefonního hovoru kamsi, se pokladní zvedla a i se 100eurovkou odešla k nějaké starší pokladní, tak na bankovku koukla starým mazáckým okem a prohlásila, že je pravá. Naše pokladní se tedy vrátila a jala se Terce vracet příslušnou hotovost.

Když už měla všechny ty drobné připravené, v tom přišla kontrolorka. A my s Terkou jsme si tak říkaly, co asi přinese, jestli fixku na kontrolu bankovek nebo UV lampu nebo tak něco...ale to by nesmělo být ve Francii. Ani ve snu by mě nenapadl takovýto způsob kontroly bankovek...Ona totiž přinesla - LUPU. Ano, čtete správně, přinesla si lupu, koukla na malé stříbrné kolečko, co na eurovce je a řekla, že je pravá. Opravdu jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí, ale tady ve Francii, je možné vše!!!