Ano, už zase se s Vámi jdu podělit o další ze zážitků z jiné země. Život na koleji není jednoduchý, a to ani v případě, kdy sdílíte budovu s někým relativně normálním, o to horší a někdy zajímavější to je, když sdílíte patro s několika kulturami či několika černochy. Kdo mě zná, ví, že nejsem rasistka, i když po třičtvrtě roce tady si tím nejsem tak jistá. Protože co čert nechtěl, vyfasovala jsem patro nejen s vietnamci, co vaří každý den něco, co děsně smrdí, už si dokážu představit pach Vietnamu a ani tam nemusím jezdit.

Ale Vietnamci jsou milí lidé, problém je zcela jinde - černoši. Nejen, že jejich pižmo je jen pro otrlé, ale ten bordel, co mají ve zvyku dělat. V tomto smyslu je bordel myšlen i jako nepořádek hmotný i jako nepořádek nehmotné povahy. Třeba nedávno mě v půl třetí ráno vzbudil hluk na chodbě, mám čelo postele u dveří, tudíž to mám na chodbu dost on-line. Pak jsem šla asi dvě hodiny na to na WC a na chodbě byl takovej bordel...naši drahoušci se totiž rozhodli, že se inspirují Star Wars a jako zbraně si vybrali sádrokartonové stropní kostky, které řádně rozmlátili.

Týden předtím byla chodba plná skla, protože miláčci dopili chlast a co s flaškou, když je na chodbě tak velký prázdný prostor, proč se s ní tahat až do kontejneru jako každej normální člověk. A tak ji rozmlátili na mini malý střípky přímo na chodbě, do teď je mi celkem záhadou, jak se jim podařilo udělat z tak tlustého skla, sklenice od whiskey, tak malé střípky. Faktem je, že jsem si jich na botech pár nanosila do pokoje a ještě týden jsem sem tam nějaký střípek objevila.

No a dnes? Stalo se nečekané, ale k tomu dojdu, nejdřív to obvyklé. Chtěla jsem jít spát brzy, protože zítra přijede můj miláček ze všech nejmilejší, moje láska a odveze si mě do ČR. Uhm, zamířila jsem tudíž směr sprcha a pak postel a hned, co jsem ulehla na chodbě se zase spustil hluk jak na pouti, ten jejich hroznej zvuk, co má být hudba a pak ten jejich hlas. Oni totiž nemluví, ale řvou a když se snaží mluvit francouzsky, no ten akcent se ani popsat nedá, za prvé jim není moc rozumět a za druhé to zní jako by se dusili. No když byla půlnoc a na zlepšení to nevypadalo rozhodla jsem se je požádat o ztišení té hudby. Tak jsem šla ke známé firmě, opět dveře dokořán, proč by je zavírali, na to jim ruce nenarostly, takže na chodbě smrad jak ve vopičárně. Tak jsem se jala ho prosit o ztišení hudby a najednou takovej rámus, ono to bylo z jiného pokoje a známá firma v tom nejela. Sice mu tam taky něco hrálo, ale míň než to, co mě sralo.

Jeden černoch od známé firmy se mě ujal a že mě s nima požádá...no šli jsme tam a hned, že si s nima musím dát pivo, tak říkám, že pivo nepiju. Tak, že whiskey, no nakonec jsme skončila s černochama a jedním francouzem u toho jednoho v pokoji. Pak ostatní vypadli na místní disco trysko a jeden černoch a ten francouz se mě snažili přesvědčit, že musím jít s nima...pak se to zvrtlo v to, že francouz se mě snažil zlomit na sex na jednu noc, oboje jsem odmítla. Dopila jsem svoji whiskey a šla spát. Chlapci hudbu samozřejmě ztišili na únosnou mez a já se vyspala do růžova pro svou lásku.