Jistě vám vrtá hlavou, co že vám to tady posílám. A proč další velký den. Ale hned jak si přečtete řádky, které budou následovat, tak vám bude vše jasné.

V půl deváté ráno mě vzbudilo klepání na dveře, tak si říkám, že je to jen Mareček, aby mi sdělil, kdy se jde na oběd. A tak jsem se natáhla z postele, abych odemkla dveře a vyřídila to s ním. A hle! Mareček to nebyl, byla to naše milá uklízečka a s nějakými omluvnými slovy mi podávala jakýsi lístek. Na lístku bylo, že si mám na recepci kolejí vyzvednout nějaký dopis. A neuhodnete, co to bylo...Byly to jen reklamní papíry MGELu. Plus další kartička pojištění, asi kamarádovi nebo kdybych tu svou ztratila :D

Ale to není hlavní událost dnešního dopoledne. Ta mě teprve čekala a teď její vylíčení čeká i vás moji drazí.

Už od 20/09/07 urguji na recepci kolejí, že mi nefunguje radiátor i přesto, že všichni už o sto šest topí. Pořád nic. A dnes když jsem se vydala na SUAPS (organizace pro sportovní aktivity, ale to je na jinoy story) koho to nepotkám na chodbě. Něco/někoho, co/kdo vypadalo na údržbáře! Tak jsem se jala mu vysvětlovat, že moje topení prostě ne a ne fungovat, i když kohoutkem točím jak na Vánoce. Pán mi něco říkal, ale kdo mě zná, je mu jasné, že mě rohlíkem neopije, zvlášť když jsem teď nachlazená a mám svou typickou rýmičku. Tak jsem ho zatahla do pokoje, Štěpáne neboj byl starej a ošklivej a já stejně myslím jen a jen na Tebe. A teď to přijde vážení. Jestli nesedíte, tak se hned posaďte.

Pán měl jen francouzský klíč, ono co jiného, když jsme ve Francii, že? Nejdřív ze mě chtěl asi udělat debila a začal točit kohoutkem, asi jako že ho neumím otevřít. Ale záhy zjistil, že topení opravdu nefunguje. Pro mě to samozřejmě nebylo nic nového. Story pokračuje. Pán vzal ten francouzský klíč a hle už s ním mlátí do toho zrezlého kusu za kohoutkem...A ono nic. Tak co neudělal, sundal termoregulační umělohmotný kohout a tam byl ten kovový cosi, co jsem vám vyfotila, a za to on začal tahat. A radiátor zase nic. Tak začal třískat, tentokrát už do celého toho tmavě kovového, jak se mu to šiklo a pískal si u toho. A pořád jako zkoušel rukou, jestli už to teda topí. Za výrazu, jako že mám asi smůlu, kohout zase zamontoval a jal se mi něco vysvětlovat. A já šáhla na topení a ono, lidi podržte se, TOPILO. Pán mi pak osvětlil, proč to jako nešlo a asi něco o tom, že to nějak nemám moc otevírat nebo zavírat, nevím. Ale zavírání ať se nebojí ;)