Tak dnes jsem se tedy opravdu nenudila...Dnešek mě vrátil zpět do reality, ze které jsem byla vytržena celkem příjemnou záležitostí - dopisem od své lásky. Asi vás tedy zajímá, co že se mi to vlastně přihodilo. Inu pohodlně se usaďte, výlet do země všemožného právě začíná.

Už téměř dva dny se tu trápím nad dokumentem z anj při tvorbě tak zvaného resumé. Je třeba dodat, že když ve Francii řeknou resumé, není to chápáno tak, že z něčeho, co má dvě stránky uděláte výtah na půl stránky. To ani smykem. Tady resumé znamená, že z něčeho, co má dvě stránky, uděláte stránky tři, popřípadě více, aktivitě se tu meze opravdu nekladou. I Hujer by tu byl označen za amatéra. Resumé tentokrát naše milá vyučující rozšířila ještě o požadavek na vlastní reflexi na, již tak dost stupidní, článek.

No každopádně po tom, co jsem si včera oddychla, že tu práci, ne úplně nepodobnou porodu (v tomto případě to více než pozitivně korelovalo s úsilím vymámít z jalové krávy tele), mám za sebou a po korekci od Johnyho snad i tak jako gramaticky obstojně, jsem v klidu ulehla do postele a usnula jak nemluvně. Co však čert nechtěl.

Dnes k mému velkému překvapení nejen, že se dokument nevybíral, ale ani o něm nepadla zmínka, rozumějme o tom domácím úkolu, protože o dokumentu padalo zmínek až až. Začalo to asi tak, že na půl devátou jsme se teda všichni, k naší velké nelibosti, slezli jako každý čtvrtek. A hle, hodina nám začínala od devíti. Informační systém tu mají natolik promakaný, že se to dozvíte na místě a těsně před hodinou, no aspoň se předejde závisti, že informovanější studenti si mohou oproti ostatním přispat, to je fakt. O tom, jak se dnes autobusy připravují na chystanou stávku a jezdí, jak se jim zrovna chce a kde se s jakým kámošem zrovna zapovídají a ranní autobus o 7.42 jel až skoro v osm ani nemluvím. Takže z mého strachu, že přijdu pozdě a tudíž nebudu vpuštěna na hodinu, ano to se tady děje s opozdilci, se moje nálada volně změnila v mírné rozladění z toho posunutého začátku. Ale co, ve finále jsem se pobavila, protože mi bleskurychle došlo, že místo standardních 4 hodin anj, budou jen 3,5 a to už se vyplatí ;)

A teď už zase k anj, kolem které se to dnes bude tak trošku točit. Po tom, co se nám tedy učitelka, odmítám oslovovat to individum profesorka, dostavila v plném 3D rozměru se šlo na článek. Článek byl rozhovor o ničem na 7 stránek. Vzheldem k tomu, že se jednalo o rozhovor byl tudíž vyplněn nějakými těmi slovními vycpávkami a vychytávkami (gonna, let’s, wanna, guys,...). A náš první úkol, který jsme následně rozebírali hodinu a půl, bylo najít tyto “hovorové” pojmy, poté tu větu, kde se objevily přepsat do psané anj. Dělat tohle hodinu a půl s pěti větama je, řeknu vám moji drazí, zážitek, co se nemusí opakovat vícekrát než jednou, a i jednou je dost.

Pak následovalo deset minut pauzy, asi na vzpamatování. Poté přišla naše 3D a před každého dala papír s otázkama (asi šest), tentokrát i oddělení A a B. A že jdeme na tu zkoušku, což bylo zakončení dopoledne jako víno. Nejen, že jsem o zkoušce neměla ani tucha, ale jako téměř vždy jsem na anj nebyla ani nějak zvlášť připravená. Čekala jsem tedy, co se bude dít dál, protože tady jeden nikdy neví. Většinou neví víc jak jeden, téměř vždy totiž neví nikdo :D

Poté, co rozdala papíry s otázkama, v tuto chvíli doporučuji slabší části publika, aby se raději posadila někam do kouta, kde nebude budit zbytečnou pozornost svým vyjukaným výrazem “zmatené” lesní včely. Takže potom následovala otázka, ale jaká! Učitelka se prostě zeptala, jakým slovíčkům z těch otázek nerozumí a pak jim je řekla ve fr. Bystřejší čtenář si jistě spočítá, že pro mě to teda byla pomoc jak stehno. Tudíž já volila alternativu jménem slovník, jen nechápu, proč jim taky neřekla, aby jukli do slovníku, no asi to neumí, jako zacházet se slovníkem. Ale každopádně jsem tak jako globálně moc nepochopila proč se ptala. To jim to rovnou mohla napsat ve fr, ale když oni by pak tuplem nevěděli co s testem, který následoval.

Uhm, po chvíli mi bylo hned jasné, že i kdybych o zkoušce věděla, tak se na ni stejně nedalo připravit a jen bych se zbytečně stresovala. Zkouška se totiž seskládala jen z poslechu, asi na 15 minut, kde byl nějaký rozhovor a na papíře jsme měli otázky na pochopení toho, o čem se teda mluvilo na té nahrávce. Poslech zazněl poprvé, to neměl nikdo ani čárku, jen pár zdatnějších, já samozřejmě ne (za prvé mě to nebavilo a za druhé mi psala maminka a já se snažila udělat místo na zprávy a hledala jsem, kterou bych teda vymazala). Poslech zazněl podruhé, tak jsem psala všechno, co jsem rozuměla kamkoli na písemkový papír, otázky neotázky. Pak mě napadlo přečíst si otázky teda. K mému štěstí zazněl poslech i potřetí. Tam jsem jen doladila detaily a přiřadila cosi z mého chaosu k otázce, ke které to vypadalo, že by to mohlo patřit. Pak nám dala ještě 10 minut nebo kolik, no nuda. Ale pro francouze je to klíčový moment. Oni si totiž poznámky z poslechu psali na papír vedle. Pak si TUŽKOU napsali, co by asi k jaké otázce mohlo být a pak se jali to obtahovat perem či propiskou. A co že dělali v klíčových deseti minutách? No přece gumovali tu tužku :D