Dneska to skoro vypadalo, jako že apríl se tu slaví a zapojen je i personál naší školy. Ale ne, byla to jen další kulišárna francouzské reality. Den mi začal v 6.15, kdy mě z mého zajímavého snu, který už si samozřejmě absolutně nepamatuji, probudil mnou nastavený budík. Bylo totiž třeba stihnout autobus v 7.21 nejpozději na hodinu od osmi RÁNO!!! Btw hodina byla nakonec super, takže mi ani to vstávání ani délka celé 4hodiny nevadily.

O pauze, asi tak v polovině vyučování, jsem si skočila na jedno z mnoha WC v budově školy. Asi tak v lednu se začala dít jakási zdánlivě postupná výměna světel za fotobuňky. Tudíž vlezu dovnitř a hle, fotobuňka je už i zde, v celkem odlehlé části budovy. Super. Zapluju do místnosti se záchodovým zázrakem (mísou) a světlo nic, tak tam mávám na fotobuňku, třeba je jen nějaká zabržděná. Pořád se nějak nerozsvěcelo, tak jsem začala mávat intenzivněji...a nic...bez úspěchu...ani náznak.

Načež vidím vypínač, což není nic divného, protože Francouzi se neobtěžují po instalaci fotobuňky s nějakým vypínačem, nikomu přece nepřekáží, tak proč se s ním zabývat. Inu zkusila jsem tedy i vypínač a zázrak...rozsvítilo se...Viva la France!